Benett vytvořil tzv. „Vývojový model interkulturní senzitivity“ („The

Developmental Model of Intercultural Sensitivity“, DMIS) jako rámec pro

vysvětlení pozorovaných a zaznamenaných zkušeností lidí v interkulturních

situacích. Studenti byli pozorováni v průběhu měsíců a někdy i let při in–

terkulturních seminářích, výměnných pobytech a programech a v interkul–

turních třídách. Studenti podle autora čelili kulturním rozdílům předvída–

telným způsobem. Benett posléze uvádí i vlivy stadia interkulturní

senzitivity na prostředí firem. Vývojový model interkulturní senzitivity se

skládá ze šesti stupňů. První tři stupně jsou etnocentrické a další tři stupně

etnorelativní (Benett, cit. podle Benett, Benett, 2004).

Popření (denial). Jedná se o nejranější etnocentrický stupeň. Vlastní

kultura je považována za jedinou správnou. Od ostatních kultur je držen

psychický i fyzický distanc. Výsledkem je to, že nedojde ani k uvědomění

si kulturních rozdílů, protože jsou podvědomě popřeny. V prostředí organi–

zace není podporována kulturní diverzita.

Obrana (defense). V dalším etnocentrickém stupni již člověk cizí kul–

turu odmítá a má tendenci ke stereotypizování či diskriminačnímu chování.

Pokud se to projevuje na úrovni organizace, zaměstnanci mohou mít snahu

„vetřelce“ odstranit. Jasně se odlišuje mezi „my a oni“. 

Příkladem mohou být různé fúze velkých společností, přičemž jedna fi–

remní kultura, která s sebou přináší i určité národní aspekty, se stává do–

minantní. Zaměstnanci domácí, např. české kultury pak musí chtě nechtě

přijmout kulturu cizí, např. německou. Přesně v této fázi dochází k největší

stereotypizaci a obraně proti přijmutí nové dominantní kultury.

Někdy může dojít i k tzv. zvratu (reversal), kdy „my a oni“ se převrátí

a dojde k přesně opačné stereotypizaci a obraně proti původní kultuře, kte–

rá je odmítána, a naopak dojde k identifikaci s cizí kulturou.

Minimalizace (minimization). Závěrečná etnocentrická fáze předsta–

vuje nejkomplexnější strategie pro vyhnutí se kulturním rozdílům. Je to

filozofie ve smyslu „v jádru jsme všichni stejní“. Dominantní skupina

v organizaci si často neuvědomuje, že jejich vlastní kultura se stala mo–

delem pro úspěch v organizaci. Extrémní důraz na společnou jednu kul–

turu vytváří silný tlak na kulturní konformitu a vede ke střetu lokální

a cizí kultury. V konečném efektu může dojít až k odporu vůči cizí domi–

nantní kultuře.

Přijetí (acceptance). Přijetí je přechodem k etnorelativismu. Kulturní

diverzita je akceptována, ale nemusí nezbytně znamenat souhlas či oblibu. 

85